The world-renowned playwright and politician Vaclav Havel becomes first director to transfer to the screen game that successfully bring domestic and international scenes. Meeting Vaclav Havel with the film director, in his words - at the end of his public career - is somewhat symbolic. His family, especially in the person of his uncle Milos Havel, is closely associated with the development of Czechoslovak film and the construction of the domestic film industry during the First Republic, the author himself from an early age wanted to become a film director, period ratios, however, thwarted him how the study and implementation of this long-standing desire .
It is also the first time that Vaclav Havel, the author's vision of his own interpretation. "A play is a kind of blank, the author offers theaters, and that you do with it after her," says Vaclav Havel and provides an explanation of why he decided to try film directing. "I think the author has humbly endure. Can not bear the interpretation of someone others, is to write novels, not plays. After many decades of my game play so, I felt a desire finally to interpret itself. And the film, which to me means some inner satisfaction. Originally, and indeed the whole life I wanted to be mainly filmmaker. And now I'm probably true. "
Leaving The story is the story of a turning point in human life. Dr. William Rieger for many years held the office of chancellor, but recently came to her and apparently with it internally can not cope. While trying not to show it, he basically collapsed the world. They must move from a government villa, which has over the years became his home, and must participate in government-issue unworthy of treatments separating things from things private. It also - and mainly - to experience decay of his surroundings, his "Justice" and realize how little he actually knew.
The film is not just about leaving one of the policy function, but more generally the phenomenon of change itself: every second something comes and goes something forever, we know where everything emerges and even fewer know where it plunges. Actually, for the classical theme of the drama, which is the end. The end of man. End of an era. End of a community. The end of love.
It is also the first time that Vaclav Havel, the author's vision of his own interpretation. "A play is a kind of blank, the author offers theaters, and that you do with it after her," says Vaclav Havel and provides an explanation of why he decided to try film directing. "I think the author has humbly endure. Can not bear the interpretation of someone others, is to write novels, not plays. After many decades of my game play so, I felt a desire finally to interpret itself. And the film, which to me means some inner satisfaction. Originally, and indeed the whole life I wanted to be mainly filmmaker. And now I'm probably true. "
Leaving The story is the story of a turning point in human life. Dr. William Rieger for many years held the office of chancellor, but recently came to her and apparently with it internally can not cope. While trying not to show it, he basically collapsed the world. They must move from a government villa, which has over the years became his home, and must participate in government-issue unworthy of treatments separating things from things private. It also - and mainly - to experience decay of his surroundings, his "Justice" and realize how little he actually knew.
The film is not just about leaving one of the policy function, but more generally the phenomenon of change itself: every second something comes and goes something forever, we know where everything emerges and even fewer know where it plunges. Actually, for the classical theme of the drama, which is the end. The end of man. End of an era. End of a community. The end of love.
.
Světově uznávaný dramatik a politik Václav Havel se poprvé stane režisérem, aby převedl na filmové plátno hru, kterou s úspěchem uvedly domácí i zahraniční scény. Setkání Václava Havla s filmovou režií, řečeno jeho slovy -- v závěru jeho veřejné kariéry - je poněkud symbolické. Jeho rodina, především v osobě jeho strýce Miloše Havla, je úzce spojena s rozvojem československého filmu a vybudováním domácího filmového průmyslu v období první republiky, sám autor odmalička toužil stát se filmovým režisérem, dobové poměry však mu zmařily jak studium, tak naplnění této dlouholeté touhy.
Zároveň je to poprvé, kdy Václav Havel bude svou autorskou vizi sám interpretovat. „Divadelní hra je jakýsi polotovar, který autor nabídne divadlům a ta si s ním naloží po svém," říká Václav Havel a dodává vysvětlení, proč se rozhodl zkusit filmovou režii. „Myslím, že autor to má pokorně snášet. Nesnese-li interpretaci někým jiným, má psát romány a ne divadelní hry. Poté, co mnohá desetiletí se mé hry takto hrají, pocítil jsem chuť konečně interpretovat sám sebe. A navíc filmem, což pro mne znamená určitou vnitřní satisfakci. Původně a vlastně celý život jsem chtěl být hlavně filmařem. A teď se mi to snad splní."
Příběh filmu Odcházení je příběhem zlomového bodu v lidském životě. Dr. Vilém Rieger po dlouhá léta zastával funkci kancléře, nedávno však o ni přišel a zřejmě se s tím neumí vnitřně vyrovnat. I když se snaží to nedat najevo, v podstatě se mu zhroutil svět. Musí se vystěhovat z vládní vily, která se už za ta léta stala jeho domovem, a musí se účastnit nedůstojné procedury oddělování erárních věcí od věcí soukromých. Zároveň - a hlavně - musí prožít rozklad svého okolí, svého "dvora", a uvědomit si, jak málo ho vlastně znal.
Ve filmu nejde jen o odcházení jednoho politika z funkce, ale obecněji o sám fenomén změny: každou vteřinu něco přichází a něco nenávratně odchází, nevíme odkud se všechno vynořuje a ještě méně víme, kam se to zanořuje. Vlastně jde o klasické téma dramatu, kterým je konec. Konec člověka. Konec epochy. Konec nějakého společenství. Konec lásky.
Zároveň je to poprvé, kdy Václav Havel bude svou autorskou vizi sám interpretovat. „Divadelní hra je jakýsi polotovar, který autor nabídne divadlům a ta si s ním naloží po svém," říká Václav Havel a dodává vysvětlení, proč se rozhodl zkusit filmovou režii. „Myslím, že autor to má pokorně snášet. Nesnese-li interpretaci někým jiným, má psát romány a ne divadelní hry. Poté, co mnohá desetiletí se mé hry takto hrají, pocítil jsem chuť konečně interpretovat sám sebe. A navíc filmem, což pro mne znamená určitou vnitřní satisfakci. Původně a vlastně celý život jsem chtěl být hlavně filmařem. A teď se mi to snad splní."
Příběh filmu Odcházení je příběhem zlomového bodu v lidském životě. Dr. Vilém Rieger po dlouhá léta zastával funkci kancléře, nedávno však o ni přišel a zřejmě se s tím neumí vnitřně vyrovnat. I když se snaží to nedat najevo, v podstatě se mu zhroutil svět. Musí se vystěhovat z vládní vily, která se už za ta léta stala jeho domovem, a musí se účastnit nedůstojné procedury oddělování erárních věcí od věcí soukromých. Zároveň - a hlavně - musí prožít rozklad svého okolí, svého "dvora", a uvědomit si, jak málo ho vlastně znal.
Ve filmu nejde jen o odcházení jednoho politika z funkce, ale obecněji o sám fenomén změny: každou vteřinu něco přichází a něco nenávratně odchází, nevíme odkud se všechno vynořuje a ještě méně víme, kam se to zanořuje. Vlastně jde o klasické téma dramatu, kterým je konec. Konec člověka. Konec epochy. Konec nějakého společenství. Konec lásky.
